Těžko říct...

Devadesát procent známých si myslí, že se ze mě stane jednoho dne blázen, ten zbytek si myslí, že se to už stalo.

16. srpna 2009 v 19:14 | Pýs.menková polívka
Utíkala jsem po klikaté silnici dál do lesa. Slyšela jsem jen klapot mých žabek a rytmické oddechování. Po chvíli jsem se zastavila. Opřela jsem se o kolena a zhluboka vydechovala. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se po okolí. Nikde nic. Z jedné strany les a z druhé strany potok. Po očích mi stékaly slzy. Dřepla jsem si na silnici a čekala...

Seděla jsem na posteli a v ruce držela mobil. Najela si na novou zprávu a začala psát: ,,Nenávidím tě, ale nemůžu na tebe přestat myslet..." Podívala jsem se na svůj výtvor a zmáčkla tlačítko DELETE!

Jak roztomilé, stává se ze mě schizofrenik.
Mé hodnější já ho nenávidí a nejraději by ho zašlapalo do země.
Mé zákeřnější já ho miluje a chtělo by ho ulíbat k smrti.
Tak a teď si vyberte...

Polívce dochází slova. Sedí se svěšenou hlavou na posteli a přeje si neexistovat. Jenže když nad tím tak přemýšlí...
Víte co? Mám vymytej mozek. M. mi napsal jestli nechci ven a že ho mrzí, že nemůžu.
Miluju svoje dětinské problémy...

Jím, tedy jsem...

4. srpna 2009 v 12:12 | Pýs.menková polívka
LÁLYLÁLYLÁLYLÁÁÁÁ!

Neptejte se mě proč, ale mám se fajn. Zase! Zase jsem mu zlomila srdce, ale i přesto se cejtim skvěle. Už se nebudu cejtit divně, když s ním půjdu ven a on mě pokaždý políbí. Nebudu mít výčitky svědomí vůči nemů i vůči tomu druhýmu...Ne, rozhodla jsem se a tak to i zůstane. Ikdyž se obávám, že to asi nerozdejchá...Prostě budem JEN kamarádi...:) Tak proto ta skvělá nálada víte? :)

Při opeře zpívejte s účinkujícími
Pokud možno, co nejčastěji místo chůze poskakujte.
Postavte odpadkový koš na psací stůl a nalepte na něj štítek, »příchozí pošta.«
Pokaždé, když Vás někdo o něco požádá, zeptejte se ho, jestli si k tomu přeje hranolky.
Vybídněte své kolegy, aby se k Vám přidali při synchronyzovaném baletu na židlích.

Poslední dny jsem v takovém rozpoložení, že nejsem vůbec schopná fungovat. Každé ráno vstanu tak okolo 10, 11 hodin a mám dost. Vyhrabu se z postele a skoro se přerazim o svoje nohy. Z nudy jsem si začala prohlížet bratrovi učebnice (na ty svoje se nedívám nikdy xD)...Do teď ale nechápu jak jsem tou třídou mohla prolízt. Jak jsem mohla prolízt všema třídama xD Fyzika je prostě zlo už od samého začátku xD
Dneska se chystám s mamkou do knihovny, kamsi hooodně daleko. Hodlám si tam zřídit průkazku a půjčit si tunu knížek. Co jinýho bych taky mohla dělat než číst. K mému údivu jsem ale líná až to není hezký. Víte, lidi si dávaj předsevzetí na konci roku, já na začátku prázdnin :D Takže, tady je seznam co musim do konce prázdnin stihnout:

Aspoň jednou vstát v osm.
Přežít rodinou dovolenou.
Přežít druhou rodinou dovolenou.
Začít vyměňovat koruny za libry.
Přečíst si učebnici fyziky.
Udělat 10 kliků.
Nikdy nevstávat v osm.
Vyměnit si zpátky libry za koruny, protože stejně nikam nepojedu kůli prasečí chřipce.
Záhadně ztratit učebnici fyziky (=spálit)
Zemřít při pokusu o klik

Mám toho docela dost, ale dá se to zvládnout...Né, teď vážně. To co tam je, to jsem si opravdu předsevzala, jen se mi do toho plete mé zákeřnější já :D

A možná uspořádám párty ve vesmíru

26. července 2009 v 18:01 | Pýs.menková polívka
Mám pocit, že se rozpustím. Vlasy sčesané do elegantního drdolu a šňupající voné výpary. Když jsem zalezla do té horké vody jen jsem slastně zasyčela a zavřela oči. Když jsem je opět otevřela, držela jsem už v ruce knížku a pronikala hloubš a hloubš do jejího obsahu...JÁ MILUJU ČTENÍ KNÍŽEK.

Ani nevíte jak moc se těším do školy. Ten pocit, když vstoupíte do třídy, všichni se otočí, usmějí se a hlasitě na vás zakřičí to přátelské: ,,AHOJ!" A vy jim to oplatíte ještě hlasitějším: ,,NAZDÁREK!" a začnete se smát. Plácnete sebou na židli, nohy si hodíte na stůl a vyslechnete si nové školní drby...Mám pokračovat? Pro někoho je to noční můra, já to miliju...:)
A tak nějak zářím štěstím. Sedím si metr nad zemí, na hlavě mám svůj klobouček a na balkóně se mi suší čerstvě nové (i vyprané) hippís šatičky. A jsem nehorázně šťastná...
Zítra odjíždím na Sever. Budu tam pobývat celý týden tak na mou malou maličkost nezapomeňte a uchovávejte mne v paměti jako bytost optimistickou...

Možná že dám životu nový rozměr! Bon Voyage (nebo tak nějak) :)...

Tlustej tučňák

23. července 2009 v 12:41 | Pýs.menková polívka
Větší pohodu jsem snad v životě necítila. AŤ ŽIJE ZIMA! Mám neuvěřitelnou chuť zmutovat v tučňáka :) Vtipně se došoupat na konec kry a hupsnout do té ledové vody.


,,Buffapango III. král tučňáků v Ledové zemi, spal na měkké loži ze sněhové koule skoro do oběda. Jeho kuchaři mu připravili ledové špagety s omáčkou z mořských řas, salát z ledových květů a jako zákusek, velkou porci jahodové zmrzliny. Po obědě si Buffapango vzal dlouhou dýmku a vyšel ze sněhového zámku. Bafal z dýmky a procházel se po křupajícím sněhu. Nad Ledovou zemí fučel vítr. Mrzlo, až praštělo a nebe bylo ledově zelené. Buffapangovo oblíbené počasí! Z vody se vynořila samice lvouna. ,,Dneska je voda krásně studená. Nechceš se přesvědčit?" ,,Teď ne, mám poetickou náladu. Nežijeme v krásné zemi Samanto?" ,,Nikde to nemůže být hezčí!"
V tu chvíli se ozval tlumený hukot a nad nimi plula modrá vzducholoď. Seděl v ní kocour Mokasin Zipelin. Podnikal právě cestu kolem světa. Br, pomyslel si, co to je za tvory, kteří vylezou ven v takovém mrazu? A to jedno se dokonce koupá! HROZNÁ ZEMĚ! To zelené nebe, led a sníh by člověku dokázalo skazit náladu. Už aby jsme byly pryč, čekají na nás sluncem zalité pláže lemované palmami!

(Pohádky pro sedmispáče)

Přeberte si to jak chcete. Jen jsem se cítila povinna vám napsat aspoň zkrácenou verzi této pohádky. Myslete si, že jsem dětinská, že čtu pohádky, ale tahle knížka mi vážně přirostla k srdci. Nasedla jsem do vesmírné lodi, sedla si do velkého křesla a připoutala se. Chvíli jsem cítila jak se loď třese, zavřela jsem oči a když jsem je otevřela, bylo tocho. Odpoutala jsem se a náhle jsem se vznesla. Jakým si plaveckým stylem jsem připlula k okénku a vyhlédla ven. Byl to jeden z těch nejkrásnějších pohledů jaké se mi kdy naskytly...Pak jsem ale opět otevřela oči. Ležela jsem ve vaně, všude byla pěna, svíčky házeli po stěně tajmené stíny...


Living is easy with closed eyes!

30. června 2009 v 20:39 | Pýs.menková polívka
Animated Photo Graphics

Mám sen. Sen, nemožný. Avšak, v hlouby duše doufám, že by se splnit mohl.
Sedět v houpací síti na zahradě mého domu. Na obrovské zahradě s bazénem, třešní a stromem, na kterém by byl dřevěný domek. Na ulici by projíždělo pár aut za den. Anglické předměstí. Svítilo by sluníčko a já bych toho využila. Pozvala bych je, moje sousedy na grilovaní. Moje sousedy, přátele na život a na smrt které mám. A které nechci nikdy ztratit.
A mezi nimi by byl i on. On, mého srde žampión. Vysoký blonďák s hnědýma očima. Věčné dítě. Jako já. Fotbaloví nadšenci. Už by se stmívalo, všichni by stáli u grilu a vesele klábosili. My by jsme seděli v síti a povídali si. O všem možném i nemožném. O našich snech, přáních i tužbách...

Jsem snílek s hnědýma očima!
Vesmír je mi malý...

Mírumilovná Pýs.menková polívka




 
 

Reklama