Září 2009

Jak se máš? Špatně, ale dobře to snáším...

26. září 2009 v 18:52 | Pýs.menková polívka |  Dny jdou a jdou. Že by měly nohy?
Vrátila jsem se...a nelíbilo se mi tam. Totiž, líbilo, ale na ty lidi jsem začínalabýt alergická...

To by bylo shrnutí celého týdnu v Nottinghamu v Anglii. Den před odjezdem jsem si psala s M. Občaš si říkám, že jsme oba z jiné planety. A tak jsme si svou mimozemskou hatmatilkou zdělili, že se vlastně máme rádi :)
O to větší sprcha to byla, když mi po týdnu oznámil, že chce pauzu. Že právě teď, s žádnou holkou chodit nechce. Rána tupim nožem do zad. Ale mě to nevadilo. Na mém skleněném akvárku to udělalo jen nepatrnou rýhu :) A tak, jsem byla šťastná, že s ním můžu aspoň dál hrát fotbal :)

Stačilo mi, když se na mě usměje...Když na mě vyplázne jazyk...

A tak jsem každou chvíli po škole, trávila v jeho přítomnosti. Pravda, trefil mě míčem do hlavy, ale neviděla jsem roztomilejší osobu, když se mi omlouvala.

,,Nechtěl jsem tě rozbrečet..." Když tak stál opřený o tu zeď a koukal na mě svýma hnědýma očima, klidně bych začala brečet znova, jen aby mi ty 4 slova zopakoval...

,,Vždycky když se usměješ, jsem nejšťastnější člověk na světě."
,,Víš, na něco jsem přišel, už žádnou pauzu nechci."
,,Nemám ráda pauzy :)"
,,To já taky...:)"

A bylo. Možná by jste čekali zakončení: ,,A zazvonil zvonec a pohádky byl konce. Začali spolu chodit a žili šťastně až do smrti..."
Ale opět omyl. Jak už jsem říkala, jsme oba stejní. Oba stejní mimozemšťané, s introvertní povahou. Říct něco osobě opačného pohlaví, která vás jaksi přitahuje, je pro nás hotové zlo...

Představa, že bych mu to jakkoli měla říct já, je děsivá. On je na tom asi stejně. V pátek jsme měli jít ven, k naší úlevě jsme ale skončili zase u fotbalu :D Taky vám to připadá tak směšné? Možná to bylo milionkrát lepší, něž kdyby jsme byly sami...
Nasmáli jsme se. Vzal mi čepici, přeskakoval plot a zrovna v tu chvíli přiletěl míč. Lekl se a hodil tlamu. Chytila jsem záchvat kašle smíchaný se záchvatem smíchu. A takhle jsem se tam dusila několikrát.

Vždycky si sedl ke mě do stínu, opřel se o mantinel a mlčel. Minuty jsme na sebe mlčky koukali...
Když chytal střely, vyplazoval na mě jazyk.
Objal mě, když jsem se snažila zjistit na mobilu, kolik je hodiny.

A bez trička? /infarkt/ ...

Když jsem přišla domů, sotva jsem se osprchovala. Narvala se do pyžama a vzbudila se až v osm večer. Mezitím mi od něj přišla smska:

,,Báro jseš v pohodě? Promiň že jsem dneska nešel, to já jsem srab, né ty..."

A tím se lev zamiloval do jehňátka. Ne, jen jsem nakažená Stmíváním. Uzavřela se jedna kapitola a přichází druhá. R., náš tvrdohlavý beránek je pro mne už JEN kamarád. Děsila jsem se té chvíle...A on je tady...

pod prexem pár fotek z Anglie...nelekněte se mě...

tam na západě...

12. září 2009 v 17:05 | Pýs.menková polívka |  Dny jdou a jdou. Že by měly nohy?

zítra ve 16:30 nasedám do autobusu směr Anglie...

Říkat jak moc se těším nemá cenu :) Mějte se tu ten týden krásně...

vaše polévka...

Mám na hlavě Aqvárko!

8. září 2009 v 20:06 | Pýs.menková polívka |  Dny jdou a jdou. Že by měly nohy?
V klidu jsem si pochrupávala zabalená v peřince s Harry Potterem, snem o koncertu Kabátů a smsce, kde píše, že mě nemá rád. V 7:20 mě vzbudilo letadlo, vzlétající vzhůru do oblak a já ho v tu chvíli nenáviděla. Přes veškeré námitky mého srdce i zdravého rozumu jsem se řeci jen vysoukala ven z postele, před zrdcadlem nastal šok! Vlasy mi trčeli asi stejně jako Edwardu Cullenovi a do celého bytu dopadalo ranní slunce. Nesnášim, když jdu do školy a svítí ranní slunce.
Na chodbě jsem všechny upozornila, že jsem nevrlá, že za to může letadlo tak ať mě nechaj bejt. Celou hodinu gyziky jsem prospala a vzbudilo mě až zazvonění na přestávku. Takhle nějak to šlo dál. Já se postupně probouzela k životu. Po češtině jsme s Verů na koš nalepili papírek: ,,Příchozí pošta!" a já si na mé pozadí nalepila: ,,Výdej balíků" (napište, za jak dlouho vám to došlo)...

Při tělocviku jsme si vyslechly, mi, děvčata, v jakých sportech budeme naši školu reprezentovat. Zděsila jsem se pomyšlení na mě a basketbalový míč, náladu mi ale zvedla atletika, která se konná už za týden. Zavtipkovali jsme i o tom, že na florbal (jsme florbalová škola), nemáme brankáře. Tak že bych tam šla já. Vždycky vyběhla ven, dala gól a vrátila se zpět si odpočinout. Pan učitel to celé bral bohužel vážně, takže si teď o mé maličkosti asi myslí, že je velký EGOISTA.
http://th06.deviantart.net/fs46/300W/f/2009/226/b/8/fishbowl_by_ravenskar.jpg

Na obědě jsme měli první záříový sníh. Když se mi ,,omylem" vysypala slánka do jídla a později i do vlasů...
Při hodině volna nás M. poctil svou společností. Nějakou chvíli jsem se honila za míčem, který okupovali míč. Pak jsem si jen zkrátka sedla vedle M. Pil mattonku a jak to bývá jeho dobrým zvykem, láhev zmačkal a podal mi ji (jak já to nesnáším)...víčko si ale nechal v ruce. Od školní ho hřiště, až ke třídě, kde se konal zeměpisný seminář, jsme šly ruku v ruce. ,,Pokoušela" jsem se dostat víčko z jeho ruky, ale né zas tak moc ;)
Seminář se povedl. V brně mají tramvajové zastávky KREMATORIUM a ŽIDOVSKÝ HŘBITOV, tak jsme hned vymysleli otázku na toto téma :)
Po škole jsem si navlíkla xxxl mikinu a hoppersko čepici vše s Davidovým svolením :) Vypadala jsem FÁKT HUSTĚ :D Víte, do Anglie jedem ještě z dvěma školama a nás nabíraj v budu jako poslední, tak jsme vymysleli způsob, jak je vyhnat ven...
foto pod perexem...

Po škole jsme šly na hřbitov a ze hřbitova ke smrťáku (DOST S MORBIDNÍMI NÁZVY :D)
Tam jsme si povídali, házeli po sobě míč a tak. Martin zase perlil.
Martin: ,,Hele, M. chceš holku?" Křičí na něj a ukazuje na mě!
A potom že mu musí něco říct.
Martin: ,,Máro! Pojď sem!"
M.: ,,Říkal jsi Báro?"
Martin: ,,Ne, Máro. M! Máro!" (kladl důraz na první M! :D)

...

Honim pštrosi na Islandu...

7. září 2009 v 20:47 | mallá zamilovaná |  Dny jdou a jdou. Že by měly nohy?
I AM TRDLO! Do you žblept Engish?

Ano! Výlet do Anglie se blíží rychlostí světla :) Sice, jdeou s náma další dvě školy (FUJ!) a jeden chlupatý EXučitel, které ho z duše ,,miluji" (ta IRONIE!)...Ale já si nálad nedám zkazit. Prostě si to užiju :D

http://www.mooncandy.org/stef/AVATARS/mickey.gif

Včera jsem zkrátka MUSELA ven! :) To počasí, ikdyby psal nevyhnal, mě vyhnalo :D Jsme se s R. sešli na našem obvyklém místě :D Díky bohu jsem měla sebou knížku Temný horoskop takže jsme měli o zábavu postaráno :D Vyslechly si všechny špatné stránky Berana, které jen sylšet mohl :D
Beranův sex: (tahle stránka nás zajímala nejvíc :D)
  • tvrdě, rychle, ctižádostivě
  • na posteli si děláte zářezy
  • předehra je pro strašpytly
  • v duchu...no, radši nic :D
Když se začetl do mé Vodnářské stránky, začal se chechtat:
  • lidská těla nejsou nic pro vás
  • když partner spí, provrtáte díru do druhé ložnice, aby jste se podívali, jak to dělají oni, nahrajete si ji na svojí malou špiónskou kameru a rovnou to přetáhnete na svůj soukromý pornokanál :D
  • s přáteli si vyměníte spodní prádlo a budete si hrát na lupiče těl :D
Puberta s náma cloumá jako nikdy :D I řes naše přátelství jsme zkoušeli, komu se líp zapíná zip u kalhot :D
Ráno před školou jsme se začali bavit o tom, co jsme se včera dozvěděli a NIKDO nás nepovažoval za normály :D Ten pocit se ve všech prohloubil ještě víc, když se R. posalid na zídku, obepnul si nohy kolem mého pasu a začal mnou cloumat dozadu a dopředu a křičet: ,,ANÓ, ANÓ, ANÓ!" :D
A věřte mi či ne, opravdu ho chci jen jako kamaráda :D
Proč? Protože je tu ten krásnej človíček M. Půjčil mi mobil skoro na celej den. Hrála jsem LegoBatmana (neřešte fakt, že já mu půjčila svůj) a bylo mi fááájn :D
O hudebce jsem všechny bavila svou imitací Stmívání. Rozcuchala jsem si vlasy, jak jen to šlo. Křečovitě jsem se chytila jednou rukou lavice, druhou ruku jsem si dala k puse a šitivě posouvala zpěvník k Verče, mé spolusedící :D

Po škole jsem jela na školňák, volal mi sám M. že mám vzít míč :) Bylo to táááák fajn :D Jsme chvíli hráli fotbal, on jako Fabregas, Koudík jako Fredie Lampard a já jako Stevei Gerrard :D Krása, jak každý fandíme jinýmu klubu :D Šla jsem do sámošky koupit něco k pití a housky (ááááá hlad!), vrátím se zpět a M. na mě: ,,Asi mě zabiješ, párátko ti spadlo tam dolů" Moje párátko, z mého mobilu mu spadlo mezi lavice :D ZABÍT! :D Jsem si sedla, on ke mě otočený zády a já si vychutnávala tu krásnou podívanou :D

Naštěstí ho vytáhli :D Jsem si sedla k mantinelu a M. na mě střílel :D Jak se tak krásně umíval u toho, když mi málem ustřelil hlavu :D Přišla Hanka s Boženkou a mi jim nechtěli dávat míč :D Jsme ho měli a Hanka na něj:
,,Se tak krásně směješ! Ale vždycky jenom tři sekundy, pak zvážníš! Máš krásný zoubky!" Já musela jen v duchu souhlasit :D On se začal na tři sekundy tlemit a potom opět zvážněl :D Nakonec holky museli domů, Koudík taky, ale oběvila se Lucka. M. měl míč, na kterém jsem lěžela, seděl tam v sítí u mantinelu. Krásně se usmíval a asi PĚT, MOŽNÁ DESET? minut jsme se o ten míč prali. Kdykoli mi držel ruku, myslela jsem, že umřu! ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!

Tak dlouhý článek o ničem :D Miluju ho...miluju...R. miluje mě. A já ho chci jako kamaráda. Stály jsme schovaní pod věží, hladil mě po noze, objímal mě, hladil břicho, aby mě už nebolelo. A já stejně chci toho druhýho. Vzdávám se všeho, vim, že to co se dá dělat s R. s ním nikdy nepůjde...ale co...

Tři...

4. září 2009 v 22:31 | Pýs.menková polívka |  Dny jdou a jdou. Že by měly nohy?
Zdravím...ani nevíte jak moc mám dobrou náladu :D

Víte, jak jsem neustále řešila Pana. R alias Tvrdohlavého Berana? :D Tak toho už neřešim :D Mám ho ráda, ale asi tak nějak, jako kamaráda. Už mě štvalo jak se chová, tak jsem mu to řekla...

Teď...mi to došlo...On. M, nádherný. JEN o pět měsíců mladší :D Nádherný oči, nádherný úsměv. Miluje fotbal. A...asi bych měla začít vyprávět od začátku...

31.8. jsme se sešli, skoro celá třída u školy a šly jsme fandit, aby naši dva spolužáci udělali reparát. Po chvíli se každý rozprchl jinam :) Já a Verča jsem byly na školňáku. R a Kuba jí vzali mobil a vylezli nahorů na koš. Snažili jsme se je strefit míčem, ale nešlo to. R vždycky vyplázl jazyk a roztomile se zašklebil.
Takhle nějak, jsme blbli pěkněěě dlouho :) Nakonec byl ale čas jít domů. Seděla jsem na zastávce. R se postavil přede mě a chytl mě za nohy. Já se držela jen na rukou a najednou mě chytil na zádech a zvedl na sebe...Oči vykulené a on se jen smál...Bože, má sílu...TO JE HROZNÝ :D

První den školy? Tak bylo to vážně fajn. Podlahy navoskovaný, lavice od pavučin (a to je pravda) :D a lidi, na který sem se těšila celý ty dva měsíce...Poslední dobou jsem pořád venku. S lidma, který mám vážně ráda.
Martin mě naočkoval na Stmívání :D Už to čtu, půjčil mi tu knížku. Moc ti děkuju :) Jakmile se řekne slovo krev, přestaneme se houpat na židly ve škole, vyklonéme hlavu a ve stejnou chvíli řekneme: ,,EDWARD!" :D

Hráli jsme fotbal a já jsem prý Jasper :D Že ovlivňuju emoce. Říkám, že děkuju :D To vypadám, jako když mě něco bolí? :D
Terka mi psala na icq: ,,Jsem se rozhodla, že vás dva dám dohromady!"
Se zbláznila...jenže, jemu by to prý nevadilo :)

Včera jsem byly venku. Hráli jsme fotbal (zase :D) a on se ně mě podíval. Několikrát, dlouze a krásně...Začalo pršet a já vyběhla ven. Byla jsem durch mokrá, ale bylo mi krásně. Šly jsme hrát basketbal, chtěl házet první, ale já říkám: ,,Krásnější mají přednost!" a on: ,,Tak v tom případě začni." :)

Táhlo mi na ledviny. Verča mi půjčila mikinu, ale radši jsme jeli domů...Naložila jsem se do vany a usnula...

Ve třech bodech jsem si byla naprosto jistá.

Zaprvé, M. je nádhernej.

Zadruhé, část jeho osbnosti - a já nevěděla, jak silná je to část - žízní po mé krvi.

A zatřetí, jsem do něho bezvýhradně a neodvolatelně zamilovaná :D

Setměle u nového měsíce zatměná s rozbřeskem v očích vaše POLÍVKA :)