Červenec 2009

A možná uspořádám párty ve vesmíru

26. července 2009 v 18:01 | Pýs.menková polívka |  Těžko říct...
Mám pocit, že se rozpustím. Vlasy sčesané do elegantního drdolu a šňupající voné výpary. Když jsem zalezla do té horké vody jen jsem slastně zasyčela a zavřela oči. Když jsem je opět otevřela, držela jsem už v ruce knížku a pronikala hloubš a hloubš do jejího obsahu...JÁ MILUJU ČTENÍ KNÍŽEK.

Ani nevíte jak moc se těším do školy. Ten pocit, když vstoupíte do třídy, všichni se otočí, usmějí se a hlasitě na vás zakřičí to přátelské: ,,AHOJ!" A vy jim to oplatíte ještě hlasitějším: ,,NAZDÁREK!" a začnete se smát. Plácnete sebou na židli, nohy si hodíte na stůl a vyslechnete si nové školní drby...Mám pokračovat? Pro někoho je to noční můra, já to miliju...:)
A tak nějak zářím štěstím. Sedím si metr nad zemí, na hlavě mám svůj klobouček a na balkóně se mi suší čerstvě nové (i vyprané) hippís šatičky. A jsem nehorázně šťastná...
Zítra odjíždím na Sever. Budu tam pobývat celý týden tak na mou malou maličkost nezapomeňte a uchovávejte mne v paměti jako bytost optimistickou...

Možná že dám životu nový rozměr! Bon Voyage (nebo tak nějak) :)...

Tlustej tučňák

23. července 2009 v 12:41 | Pýs.menková polívka |  Těžko říct...
Větší pohodu jsem snad v životě necítila. AŤ ŽIJE ZIMA! Mám neuvěřitelnou chuť zmutovat v tučňáka :) Vtipně se došoupat na konec kry a hupsnout do té ledové vody.


,,Buffapango III. král tučňáků v Ledové zemi, spal na měkké loži ze sněhové koule skoro do oběda. Jeho kuchaři mu připravili ledové špagety s omáčkou z mořských řas, salát z ledových květů a jako zákusek, velkou porci jahodové zmrzliny. Po obědě si Buffapango vzal dlouhou dýmku a vyšel ze sněhového zámku. Bafal z dýmky a procházel se po křupajícím sněhu. Nad Ledovou zemí fučel vítr. Mrzlo, až praštělo a nebe bylo ledově zelené. Buffapangovo oblíbené počasí! Z vody se vynořila samice lvouna. ,,Dneska je voda krásně studená. Nechceš se přesvědčit?" ,,Teď ne, mám poetickou náladu. Nežijeme v krásné zemi Samanto?" ,,Nikde to nemůže být hezčí!"
V tu chvíli se ozval tlumený hukot a nad nimi plula modrá vzducholoď. Seděl v ní kocour Mokasin Zipelin. Podnikal právě cestu kolem světa. Br, pomyslel si, co to je za tvory, kteří vylezou ven v takovém mrazu? A to jedno se dokonce koupá! HROZNÁ ZEMĚ! To zelené nebe, led a sníh by člověku dokázalo skazit náladu. Už aby jsme byly pryč, čekají na nás sluncem zalité pláže lemované palmami!

(Pohádky pro sedmispáče)

Přeberte si to jak chcete. Jen jsem se cítila povinna vám napsat aspoň zkrácenou verzi této pohádky. Myslete si, že jsem dětinská, že čtu pohádky, ale tahle knížka mi vážně přirostla k srdci. Nasedla jsem do vesmírné lodi, sedla si do velkého křesla a připoutala se. Chvíli jsem cítila jak se loď třese, zavřela jsem oči a když jsem je otevřela, bylo tocho. Odpoutala jsem se a náhle jsem se vznesla. Jakým si plaveckým stylem jsem připlula k okénku a vyhlédla ven. Byl to jeden z těch nejkrásnějších pohledů jaké se mi kdy naskytly...Pak jsem ale opět otevřela oči. Ležela jsem ve vaně, všude byla pěna, svíčky házeli po stěně tajmené stíny...



Pýsmenková polívka

22. července 2009 v 16:24 | Pýs.menková polívka |  Pýs.menka na lžíci
Řekla jsem vám toho tolik až se mi to nelíbí :)
Kolik je hodin a co zrovna děláš?
Za 4 minuty 4...nedělám zhola nic....

Pýs.nička na přání

18. července 2009 v 17:10 | Pýs.menková polívka
Dlouho jsem nepsala že? Je mi to líto. Odjela jsem narychlo pryč a ještě jsem různě stavěli v bytě, takže nám nešel internet...
Chci vám, ale poděkovat. U minulého článku se objevili dlouhé komentáře a já jsem vám za ně vděčná :) Moc děkuju...

Za těch 14 nebo jak dlouho jsem se neozvala se v mém pestrobarevném životě nic převratného nestalo.

Co se týče opačného pohlaví, začínám mít nějak pocit, že nemám chuť a ani sílu. Nechce se mi věčně řešit jestli na mě je neebo není naštvaný, jestli se mu vůbec líbím a podobně. Začínám být jedna z těch, co zastávají názor, že PŘÁTELSTVÍ, je LEPŠÍ než LÁSKA! Obzvlášť přáteství s KLUKEM.

Má pýs.menka se utápí v melancholii. Viděla jsem šestý díl Harryho Pottera a zasteskla jsem si. Zasteskla jsem si a se mnou asi dalších 5 miliónů lidí. On mě setřel, když mi to napsal. Já ve snaze si zlepšit náladu jsem mu vyklopila, že Bradavice je jeden z mých snů a on mi řekne to slovo: 5 MILIÓNŮ. O pár chvil později se mi ale omluvil...

,,Věřím, že FANTAZIE je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad skušeností. Že smích je nejslilnější lék na zármutek a že LÁSKA je silnější než SMRT!"

Už bych chtěla do školy. Řešit ty každo-školní problémy. Chtěla bych do Anglie. Nehorázně se tam těším, už proto, že tam budou oni...mého srdce bujóni :)

Co je silnější ve větru? Silný strom, nebo stéblo trávy?

4. července 2009 v 23:22 | Pýs.menková polívka
Dnes se polívka vydala ven. Ven za svým ,,přítelem", který je do ní zamilovaný. A ona ještě stále neví, co k němu vlastně cítí.
Když se konečně vyšplhala na onen kopec, na kterém mají vždycky sraz a uvelebila se do trávy, její Don Chuan právě přijížděl na svém bmx :)
Posadil se dva metry od ní a helmu si vyhrnul do čela. Jeho hnědé vlasy trčely na všechny strany.
Společně jsme přihlíželi na černou oblohu před námi. Hřmělo se a blýskalo.
Odjakživa miluju bouřky, dnes z nich šel ale respekt. Když vidíte na té černé obloze ty výboje elektřiny, žasnete nad tím.
Kapky vody začaly pomalu skapávat na naše tváře a rozmezí dvou metrů se mezi námi začalo pomalu stenčovat. Po chvíli jsem se dotkla jeho ruky. Okmažitě jsem ucukla. On se však přiblížil ještě blíž a objam mě kolem ramen a já se o něj opřela.

Povídali jsme si...nekonečně dlouho...

Nakonec vysvitlo Sluníčko. Vzduch byl čistý. Zhluboka jsem se nadechla. V hlavě mi zněla Yesterday od Beatles. Utrhla jsem si stéblo trávy a strčila si ho do pusy. Vytáhl mi ho. Vždycky když už jsem ho měla nadosach, ucukl s rukou. A zase...Pořád dokola.
Nakonec se nade mě naklonil a zadíval se na mě svýma hnědýma očima. Nádhernýma hnědýma očima. Zářivě se usmál a řekl: ,,Nechceš mi dát taky?" A podíval se na to stéblo. Nechápala jsem. Nakonec se naklonil ještě blíž a stéblo mi vytáhl ven z pusy a dlouze mě políbil. Nevěděla jsem co mám dělat. Tak jsem nedělala nic. Když skončil, jen jsem se na něj překvapeně podívala. Věděl že miluju někoho jiného a i přes to. A já se nechala.
Jenže se zdá, že on je s tím smířený. Celý zbytek dne se jen usmíval a bavil se se mnou. Jako přítel. Jako by se snad nic nestalo...

ONI...Mého srdce bujóni...

Chci být...

1. července 2009 v 13:15 | Pýs.menková polívka |  Plavání s kostkou bujónu
Pýs.menková polívka si zase jednou hrála na Paní poezii. Ikdyby ji můza praštila do hlavy a řekla ,,Dobrý den", povílce to stejně nepomůže.../je to ale kritik/...

chci BÝT malinko, někým jiným
mimo realitu
skrytá v cizím snění
miniaturní snová víla...

uletět si na křídleh z duhy
poháněná letním vánkem
při západu slunce
zapudit den líným spánkem...

na klávesách klavíru
anonym, vyryl písmena abecedy
se s tředem vesmíru
ale ty jsi tady...

Je po dešti
a vzduch krásně voní...
Voní jarem
létem
světem...